Helen se neudržela. Zastavila se, několikrát se nadechla, pak se prudce otočila a seběhla zpátky dolů.
Carrie zacouvala z chodby zpátky do obývacího pokoje.
Helen vběhla za ní a zlostně ji strčila na pohovku.
„Co to děláš?! Co to říkáš?!“ rozkřičela se na Carrii.
„No tááák…,“ pohladila ji Carrie po tváři, jakoby se chtěla omluvit.
Helen na ni rozzlobeně zírala a čekala, co přijde.
„No tak, Helen…, s kolika chlapama z kapely jsi vlastně nespala, co? Řekni…!?“ zeptala se jí Carrie z očí do očí.
„Ty mrcho jedna ožralá…!“ vrazila jí Helen facku a vstala z pohovky.
„Nehraj si na svatou!“ křikla Carrie, „Pořád jsem se divila, jak se může Alanovi líbit, že se natřásáš před hordou balíků ze všech koutů Missouri! Řekni, žes už taky dala nějakýmu černochovi?! Naučil tě za to blues…?“
Helen jen nevěřícně zakroutila hlavou. Už nepromluvila. Vyběhla nahoru do svého pokoje.
„Všechno máš zadarmo! Stačí jen roztáhnout nohy…!“ křičela Carrie zezdola.
Helen si rychle sbalila věci na cestu. Zabralo jí to jen pár minut.
„To není ona, to je ta brandy…“ opakovala si v duchu, aby překonala zlost, kterou v ní Carrie vyvolala.
Seběhla pak zpátky dolů a prošla chodbou přímo ke vchodovým dveřím.
Carrie vyběhla z obývacího pokoje. Když uviděla siluetu Helen s cestovním kufrem, zůstala zděšeně stát.
„Helen…?!“ zavolala roztřeseným hlasem.
„Máš pár dní, abys přemýšlela, Carrie…,“ řekla jí Helen chladně a zabouchla za sebou dveře.
Milující sestra, 8. kapitola (část)